Rizika nelegální migrace

I o to málo co nelegálně vydělají mohou cizinci přijít

Zpracováno ze zprávy ČTK Kateřiny Krausové (9.10.2006).

I když je každý lidský osud jiný, příběhy žen a mužů ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří v Praze pracují načerno, se sobě často podobají. Všechny v sobě mají dřinu ve špatných podmínkách a malý výdělek, ale hlavně strach. Strach z prozrazení a následného nuceného návratu do vlasti.

Podobnost příběhů potvrdily výpovědi sedmi desítek cizinců z postsovětských republik, kteří v Praze a okolí pracují nelegálně. Shrnul je výzkum expertů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj dvě třetiny z migrantů jsou vysokoškoláci. Většinou působí ve stavebnictví či restauracích a vydělávají 10.000 až 15.000 korun (tedy minimálně o třetinu méně než je průměrný plat).

V restauraci s diskotékou a striptýzem v centru Prahy pracuje načerno i sedmadvacetiletá Ukrajinka. "Mám velký strach, že mě najdou," svěřila se. Ve vlasti vystudovala hudební školu, vdala se a má dvě děti. O ně se nyní stará babička a její starší sestra. V Česku je totiž i její muž, který odjel jako první. Dorazil s turistickým vízem na 14 dní. Hned pak začal pracovat na stavbě.

I Ukrajinka se nakonec vydala za lepším výdělkem. V restauraci nejdřív myla v noci černé nádobí. Po čase se "vypracovala" a dnes myje nádobí už jen ve dne. "Mám hrozně rozpraskané ruce. Když jedu v metru, raději je před lidmi schovávám," říká žena. V práci tráví denně 11 až 13 hodin. Volno dostane jen tehdy, když si o ně řekne. Mívá ho jednou do měsíce. "Když mám volno, uvědomím si, jak mě vlastně všechno bolí. Je proto lepší zůstat v práci a volný den vůbec nemít," míní.

Stejně jako mnoho jiných migrantů má i ona svou zprostředkovatelku práce, takzvanou klientku. Mzdu nedostává od majitele restaurace, ale od ní. Vydělá si jen 40 korun na hodinu. Jaký je její skutečný příjem a kolik si z něj "klientka" vlastně nechává, netuší. Svého "klienta" má i její manžel, který v ČR už má pracovní povolení. Mladá žena věří, že i ona bude časem pracovat podle pravidel. Těší se, že pak konečně bude moci do Prahy přivézt své malé děti.

Na české stavbě skončil před pár lety i vysoce postavený pracovník vinařského závodu z Moldavska. Když v roce 1995 nesouhlasil s ředěním vína, přišel o místo. K problémům s hledáním práce se přidaly i potíže v rodině. Jeho manželství se rozpadlo. V roce 1998 se rozhodl odjet do ČR. Za vízum tehdy zaplatil 75 dolarů, za cestu dalších sto.

V Praze pracoval na stavbě jako přidavač a vydělal si 35 až 45 korun na hodinu. Po čase mu prý "klient" zajistil 50 korun na hodinu. Výdělek si pečlivě šetřil. O svých 1100 naspořených dolarů ale stejně přišel. "Přepadla mě ukrajinská mafie. Musel jsem jim peníze dát. Určitě jim o mně řekl klient. Jedině on věděl, kolik můžu mít peněz," vzpomíná Moldavan. Dál pracuje na stavbách v Praze a okolí. Krajanům se už ale vyhýbá, protože jim nevěří

[ hlavní strana ] [ nahoru ]